Návrat na hlavní stranu

Slovácký - horňácký kroj

Slovácko je pojmenování pro rozlehlý a nestejnorodý národopisný region se složitým historickým vývojem, pokrývajícího podstatnou část jihovýchodní Moravy a jeho obyvatel.

V této oblasti se kroj uchoval na poměrně velkém území nejdéle z České republiky. Dodnes zde v kroji lidé částečně chodí, hlavně staré ženy a mládež. Staří nosí i jinde zjednodušený kroj pro denní potřebu, zřetelný hlavně v siluetě a skladbě součástí, tj. oblečení s krátkými širokými sukněmi, zástěrou, jupkou a šátkem na hlavě v různých modifikacích.

Mládež, a to i mužská, naopak nosí kroj jen několikrát za rok, např. o hodech, ale je to kroj nejbohatší, nejzdobnějších forem.

Na severu a severovýchodě je Slovácko ohraničeno úpatím Javorníků a pásem Bílých Karpat, v němž leží i deset obcí tvořících oblast Horňácka.

Toto malé území se spolu s Kopanicemi výrazně odlišuje od okolí nářečím, tradičními kroji a jinými složkami lidové kultury. Horňácko se jako celek zformovalo v jednolitý etnografický celek dřív než dostal své nynější pojmenování. To se začalo užívat teprve v průběhu 20. století, a to za přispění uměleckého i vědeckého zájmu o lidovou kulturu.

Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Kuželov jsou nejznámější horňácké obce. Zdejší kroj, nazývaný též velecký má podhorský styl, krásné barvy a přirozené tvary a také řadu podob. Zajímavé jsou ty všední spolu s nejprostším oblečením do práce.

Pro prezentaci kroje je zde podstatné i folklorní zázemí s vyhlášenými muzikami, zpěváky a obcemi, které jsou touto tradicí proslaveny. Sváteční kroj je velmi osobitý, rozvádějící karpatské téma. Formou je vyzrálý, tvarově vyrovnaný, začleňující prvky jak archaické, tak vývojové znaky proudící sem z okolních úrodnějších oblastí.

Ženy na rozdíl od jiných krajů Slovácka mají siluetu oblečení bez rozšíření spodničkami. Základem je rubáč s červeně vytkávaným horním dílem, který utahuje hrudník. Přes něj se oblékají rukávce. V pase se uvazují dvě zástěry.

Zadní široký "fěrtoch" je jemně vrapovaný, nejčastěji obarvený na žluto šafránem. Získával tak krásně zlatavou barvu. Na "fěrtochy" se užívá ve starší době nebarveného plátna. Později barevných látek s modrotiskem často ve žlutomodré kombinaci.

Vpředu se váže zástěra "fěrtuška" hruběji skládaná. U běžného svátečního kroje se nejvíce vžila zástěra z bílého či jiného kretonu s kvítky. Pro obřadní chvíle zůstává po staru z plátna, se žlutou lineární výšivkou.

Živůtek je pohodlný, sahající do pasu. Má dvě základní formy. Starší zvaný "kabátek" je z červeného sukna s rovnými přednicemi, nahoře vybíhajícími do výrazných špiček. Výzdobu v něm tvoří v několika řadách našité černé sametky.

Novější živůtek je pohodlnější, zjednodušené formy šitý z bílého vlněného "ratiné", lemovaného zelenou nebo modrou stuhou a drobně pestře vyšitý. Nazývá se "kordulka". Z bílého vlněného materiálu je podobně pojatý ženský "lajbl" s dlouhými rukávy, nošený u kroje starší generace.

Hlavu má žena upravenou na několik způsobů. Nejobvyklejší je šátek z červeného nebo bílého kartounu, uvázaný do zvláštního tuhého hranatého tvaru. Běžná a jinde již málo užívaná je "šatka"-podélná rouška vázaná kolem hlavy.V obci Javorník se ještě ve 20.stol. nosila jako běžná součást svátečního kroje.

Pro tanec a denní užití je pak vázána kolem hlavy, v praktické úvazu zde zvaném "hore konce". Pro obřadní účely bývala spuštěna po zádech.

K významným událostem žena nosila "mentýk"-polodlouhý kabát od pasu rozšířený, z modrého sukna, podšitý beránčinou a lemovaný rezavou liščí kožešinou.

Ke slavnostnímu kroji se obouvají vysoké hladké boty, které dávají postavě specifické pevné nakročení.
Pro práci se nosily místo vysokých bot krpce.

Muži dotvářejí barevnou sestavu páru. Modrá barva je dominující. V zabarvení sukna převažuje měkký odstín. Ze sukna se šijí nohavice i vrchní kabátek. Bývá polodlouhý, od pasu dolů rozšířený klíny ve stylu župice. Celkově je střih v karpatském pojetí.

Jindy je kabát, zde zvaný ,"lajbl" z bílého sukna, kde vystupuje červená barva límce a manžet. To dodává kroji elegantní vzezření. Košile mívají pravoúhlý střih, rukávy se zužují do manžetek. K výzdobě kolem rozparku a na límečku se používá geometrická výšivka.

Přes košili se obléká vesta "pruslek" sahající do pasu, později zkrácená. Šije se z modrého nebo černého sametu s jemným barevným vyšíváním na zádech.

Již na konci 19. století se ujaly krátké vestičky, podobného střihu, jako u některých krojů na Dolňácku. Charakteristický je u nich půlobloukovitý výkroj přednic, ale i zpracování.

Ke kroji patřil i malý klobouk zdobený stuhami nebo žinylkou a u svobodných ozdobený kohoutími pery.

Podstatnou součástí oděvů mužů i žen býval hlavně v zimě kožich. Dále polodlouhý, hutný kabát z beraní kožešiny s velurově vyčiněným povrchem, duběnkou a s výraznou aplikovanou výzdobou z barevných kůží.

Kroje mají své varianty i v rámci malé oblasti. Blíže k horám leží obec Javorník, kde se starší styl oblečení projevuje například v bílých sukních žen. Výše položené Lhoty zachovaly huněné nohavice a haleny horského stylu, naopak obec Lipov již směřuje k Dolňácku a do kroje včleňuje zdobnější prvky

LOKALIZACE


Typ záznamu: Lidové oblečení - kroj
AKTUALIZACE: uživatel č. 705 org. 56, 12.05.2004 v 08:58 hodin

Copyright 1994-2019 © Luděk Šorm